Pověsti o hradu Starojickém


Pověst o bílé paní na hradě Starojickém

Též i Starojický hrad měl svou bílou paní. Byla prý to manželka posledního majitele rodu pánů z Kravař. Poprvé ji lidé uzřeli krátce poté, co mladičká hradní paní tak náhle zemřela a zanechala šestiletého synáčka. Seděla prý tehdy u postýlky spícího sirotka a hladila ho po vlasech. Od té doby se objevovala v noci na hradě častěji. Nikoho nelekala ani nestrašila. Vážně přecházela v bělostném rouše po hradbách a vlídně kynula každému, s kým se setkala. Její pouť končívala v hradním příkopu, kde chvíli postála u osamělé borovice a pak zmizela.

Pověst říká, že byla spatřena v době, kdy hrad byl již v rozvalinách. Tehdy si tam trhalo pastýřovo děvče kvítí těsně u strmé hradní zdi. Když se otočilo, spatřilo bílou paní, která mu rukou kynula, aby k ní přišlo. Sotva děvčátko poodešlo, bílá paní zmizela. V tom okamžiku zhroutila se s rachotem ta část hradu, kde děvčátko trhalo kvítí.A od těch dob se říká, že Starojická bílá paní je ochráncem hradu. Celé dny stává ve strážní věži, na noc se probouzí a prochází se po hradních zdecch

Výňatek z brožury Pověsti a též trochu pravdy ode hradu Starojického, která je k dostání u pokladny.

Čertovy otisky

Na kamenité cestě, která vedla ke Starojickému hradu, asi 20 kroků za křížem, jsou ve skalnaté cestě dva otisky. Jsou prý to otisky čertova kopyta a hlavy. K těmto dvěma otiskům se pojí tato pověst:

Kdysi za dávných dob pořádal kníže, sídlící na Starojickém hradě, velikou hostinu. Najednou se rozzuřila nad krajem veliká bouře. V této bouři – již bylo pozdě v noci – přijel do hradu nějaký bohatý šlechtic a žádal o pohostinství. Poněvadž kníže viděl, jaký je nečas, a byl velmi pohostinný, poručil ihned, aby neznámého pustili a náležitě se o něj postarali. Když se neznámý šlechtic převlékl do čistého prádla, uvedli ho do hodovní síně. Knížeti se onen šlechtic velice zamlouval, a proto mu nebylo nikterak proti mysli, když se začal dvořit jeho dceři. Avšak jeho radost neměla trvat dlouho. Když zase tančil s princeznou, upadl ji na zem šátek. Rychle se pro něj shýbla a tu uviděla, že její společník má místo nohy kopyto. Zavrávorala a klesla ve mdlobách k zemi. Z úst se jí vydral křik – ĎÁBEL!!!

Všichni se křižovali a strnuli hrůzou. Toho okamžiku využil neznámý a rychle zmizel z hodovní síně. Sedl na koně a rychle ujížděl od hradu dolů. Tu náhle spatřil před sebou kříž. To se mu stalo osudným. Ztratil rovnováhu a střemhlav sletěl z koně. Náraz byl tak prudký, že po jeho dopadu zůstaly jeho hlava a kopyto vyznačeny ve skále a jsou tam dodnes.

Výňatek z brožury Pověsti a též trochu pravdy ode hradu Starojického, která je k dostání u pokladny strážní věže

Odvážný hledač pokladů

Na starojickém hradě byl za dřívějších časů ukryt veliký poklad. O tom slyšel jeden chudý sedláček ze Šenova a myslel si: Snad se mi podaří to zlato získat. Od těch časů, jak jen trochu mohl, už byl na Starém Jičíně, prolézal tam kdejaké místo a pátral po pokladu. Při tom narazil jedenkrát na jeskyňku. Vchod do ní hlídal trpaslíček.

Začal k němu mluvit:  „Dobrý člověče, slituj se nade mnou a mými bratry. Zlý kouzelník nás zaklel k tomu, abychom všechny poklady, které hora v sobě chová, mu hlídali. Když nás vysvobodíš, všechny ti budou patřit.“

Sedlák přivolil udělat všechno, co je třeba k vysvobození a trpaslík ho vedl temnou chodbou do velikého sálu, kde seděl uprostřed ctihodný stařec. Tu mu podal hůlčičku a poručil mu, aby starci vous odebral. Sotvaže sedlák s prací započal, ozvala se z dálky hudba. Byla silnější a silnější a brzy na to vtáhl do síně zástup jezdců. Za tímto zástupem se hnal mužíček na strašlivě chrochtajícím divokém kanci. Sedláček, který dosud neprojevoval žádný strach, byl nyní trpaslíky veden do malé jeskyně. Tu osvětlovala záře ohně, který byl v rohu této místnosti a tu mu poručili vykopat hlavu mrtvoly hluboko v zemi ležící. Té hlavě musil zuby vyjmout a vhodit je do ohně. Hned, jak ten rozkaz vyplnil, zazněla strašlivá rána. Zalehlo mu od ní v uších a upadl do bezvědomí. Když se probral, spatřil, že leží na úpatí Starojického kopce. Před ním stál trpaslík. Držel v ruce klobouk plný vzácných skvostů.  „Přijmi odměnu za tvou odvahu,“ pravil a zmizel.

Výňatek z brožury Pověsti a též trochu pravdy ode hradu Starojického, která je k dostání u pokladny.